Havran přeletí, vlaštovka se mihne, bezdůvodná kletba k cíli nedojde.
Přísloví 26:2

Autumn comes

22. září 2013 v 18:22 | Cinny |  Life
"Jediný co vim, co bude, co je jistý,
že přišel podzim a že bude padat listí.
V týhletý době, kdy nic není jistý,
na sto procent vim, že bude padat listí."


Podzim, podzim, podzim :)
Také vaše nejoblíbenější období? Vítr, kapky deště stékající po vlasech, ponuré noci, stromy bez listí... Hotová poezie :) :D Úplně nejideálnější období na četbu pana Poea. Takhle, když si žil v Anglii, kde chčije pořád... ho muselo zrovna inspirovat tohle počasí.
Milujete, když jste někde venku a po cestě domů začne pršet? Lidé si na to často stěžujou, aby jim to nerozhodilo vystajlovaný účes nebo make-up. Mně je to však total jedno, když jdu domů. Nechat kapuci pěkně dole a jen užívat toho okamžiku, kdy jdete sami, nikým nerušeni... jen vy a sluchátka v uších s dobrou hudbou. Ta atmosféra je k nezaplacení.
Přidávám písničku, která se mi líbí, ačkoli to není žánr který mě oslovuje, je k tématu a hodí se :)

Jak vy snášíte podzim?


 

Night Rose

22. září 2013 v 18:00 | Cinny |  A Banquet
Feel like a drunken boat.

Bylo by těžké začít od nich tou nejlepší, tak sem dám alespoň tu, co poslední poslední dobou poslouchám nejvíc. :) Znáte je? Nemůžu si je vynachválit od té doby, co jsem byla na jejich koncertě... tedy působili jako předkapela Mandrage, ale nevadí :) Jsou úžasní! Žeru na nich to, že jsou takový něco úplně jinýho.
Vytvořili si vlastní styl futu-roll nebo tak. Působí to na mě dobře, ikdyž je to většinou takový smutný nebo tak. Mám ráda hodně stylů hudby a tenhle do nich také patří. Jsou originální. Takový depresivní retro. Občas nějaká povzbudivější píseň, ale fakt doporučuji, jestli je neznáte ;)
Působí na české scéně sice kratší dobu, ale stihli vydat nějaký alba a na tom posledním pracovali v Americe s týpkem, co dělal s Pixies!!! Hustý, že jo? :) So, enjoy!


gify Tatea

22. září 2013 v 17:50 | Cinny |  American Horror Story
Jak kdybych se celou dobu koukala na ... :) Působí to trošku bolest, přiznávám.

 


Dear Tate...

22. září 2013 v 17:43 | Cinny |  American Horror Story

Jak na vás tenhle týpek působí? Tate Langdon...
Hodně mi připomíná jednu mou dávnou milovanou osobu. Asi to bude tím, že se mi líbí nejvíc z celého toho seriálu, ikdyž je to špatný "člověk". Jestli jste ten seriál viděli, určitě jste si všimli, že tahle postava není moc normální... trošku psychopatická. Avšak milovaná.
Hrozně se mi ztotožňuje s jednou tou osobou, co jsem dříve zmiňovala. Šíleně moc. Navenek sice vypadá jako ten nejublíženější a chce získat svou lásku zpět. V jeho nitru však něco zahnívá. Né káždému se někdy stane, že mu rupne v bedně a jde postřílet pár lidí do školy.
Proč se mi safra tak líbí, proč jenom?!


Sleepwalking

22. září 2013 v 17:29 | Cinny |  Bring Me The Horizon
"Your eyes are swallowing me
Mirrors start to whisper
Shadows start to see
My skin's smothering me
Help me find a way to breathe"

Tu písničku úplně zbožňuju.
Miluju, když si jí můžu zahrát a zazpívat na své akustické krásce. (cap4. - C Ami Emi G) ♥!
V době velkého trápení, určitě víte po jakém... mi byla velkou duševní oporou. Miluju hardcore... miluju, když se můžu vyřvat... miluju, když svou bolest přenáším do svých písniček.
Často si jí hrávám i teď.. je to další, jedna z mála, která se mi nikdy neoposlouchá. All day, all night :) It's like I'm sleepwalking... Velký citový vztah, velký.


WHY SO SERIOUS?

22. září 2013 v 15:36 | Cinny |  Life
Zdravím :)

Jste také fanoušci Batmana, Hulka, Iron mana... apod.?
Jsem velký fanoušek body artu a hodně mě oslovil v tomto případě Joker. Né, že bych se vyžívala v záporácích, jen mi připadá, že až často vypadaj líp, než některé kladné postavy O:)

Před necelýma dvouma rokama jsem se nechala trošku inpirovat Jokerem a některýma lidma, kteří se o to taky zajímají. Avšak, podle mých představ jsem to chtěla hezčejc, ale nebylo to až tak v mých silách. Chtěla bych to teď někdy zkusit znova, ale nedávno se mi moc nepovedl pokus udělat ze sebe kostru :D

Znáte Ricka Genesta - zombie boy? Hustej týpek, kterej ze svého těla udělal hotovou kostru. Udělal to myslím kvůli své nemoci nebo tak. Někteří ho odsuzují, někteří zbožňují. Já bych si tohle na sebe nikdy permanentně nikdy nenechala udělat, ale má můj obdiv. Prý dělá hodně do modelingu a Lady Gaga si ho prý použila i do klipu :) To je jen malá odbočka.

Zkoušeli jste ze sebe taky udělat někdy takového vtipálka? :)
Je to docela sranda, když pak vaši rodiče příjdou do pokoje v nejlepším a jen se tak zmateně koukaj, co zas vymýšlíte :D Až to příště zkusím znova, tak si trošku upravím i do zelena vlasy, popřípadě nějaký ten fialový top by se hodil. :) No, berte ty fotky s rezervou ;)





Realita

21. září 2013 v 15:30 | Cinny |  Mandrage
"Nevím nemám zdání. Jestli je tohle realita nebo můra ze spaní."

Rgg.
Tuhle kapelu úplně zbožňuju a nezapomenu na dne, kdy jsem byla na jejich koncertu! :) Často mi jejich písničky pomohly. Mají pro mě takovej hodně zajímavej moc neviděnej nádech. Trošku takový depresivní retro, sem tam teenagerská hitovka :D Nemusím se zmiňovat o božských šroubech :D
Realita. Ach jo :) Občas bychom v ní raději ani nebyli a poddávali se jenom snům a smyšleným situacím.


Nevím nemám zdání
Jestli je to realita a nebo můra ze spaní
Promiňte pane králi
Jo tak to bude sen přítomnost to nebude zdá se mi
Lituji toho povstání
Co jsem na vás spáchal nesmíte mě popravit
Nevím nemám ponětí

Nevím nemam zdání
Kam tenhleten svět doletí
Občas se někdo zblázní
A občas někdo někoho usmrtí
Tak tohleto je prej svět ideální
Tak to si myslí většina lidí zdá se mi

Tak to je ideál
Tak to je ideál

Tak to je ideál
Tak to je ideál

Slipknot - Wait and Bleed

21. září 2013 v 14:50 | Cinny |  Unforgettable songs
"I wander out where you can't see...
Inside my shell, I wait and bleed."

Mmm, plná nenávisti. Plná vzteku a nenávisti jsem se cítila v tom jistém období. Často jsem poslouchala v té době tuhle píseň a myslím, že i tu si zaslouží mít své obsazení. Jak mi to mohl udělat? Udělala jsem já něco špatně?
Krvácení ve svém duševním nitru, ve své skořápce. Zažili jste to? Kolikrát bych si přála, aby mohla být bolest jen fyzická. Ale to by jsme byli zase hrozně bezcitní.

"I have to laugh out loud, I wish I didn't like this. Is it a dream or memory?"

Stalo se to doopravdy nebo to byl jenom živý sen? Kolikrát jsem se na to ptávala. Ve svých vzpomínkách jsem se často vracela do minulosti a přehrávala si některé situace. Was it real? Asi jsem i dlouhou dobu blouznila, když jsem si představovala ve svém pokoji tu určitou osobu. Představovala jsem si ho všude, kde jsme spolu byli, kde na mě čekával, co mi psával, co mi říkal, co cítil. Zralá do blázince, já vím. Teď to sice není tak silný jako předtím, jsem vyrovnanější a některé rány se zhojily. Ale jen občas, když mě přepadne blbá nálada a touha po pevném mužském obětí, si to představuju zase, ale začínám si všímat, že postupem času vzpomínky blednou a mé představy už nejsou tak dlouhé. Jsou jen takové krátké šedé střípky.

"You haven't learned a thing
I haven't changed a thing
My flesh was in my bones
The pain was always free"

Stejně mě pořád fascinuje, že člověk k vám nejspíš zprvu cítí úplně vše, obětuje pro vás taky vše, miluje vás. Ale pak se v něm něco zlomí a za chvilku dělá, že vás nezná. Nepozdraví vás a z jeho nenávistného pohledu dokážete přečíst plno jeho myšlenek - DIE BITCH DIE. To je jen jeden příklad.




I've felt the hate rise up in me...
Kneel down and clear the stone of leaves...
I wander out where you can't see...
Inside my shell, I wait and bleed...
I've felt the hate rise up in me...
Kneel down and clear the stone of leaves...
I wander out where you can't see...
Inside my shell, I wait and bleed...

Goodbye!

I wipe it off on tile, the light is brighter this time
Everything is 3D blasphemy
My eyes are red and gold, the hair is standing straight up
This is not the way I pictured me
I CAN'T CONTROL MY SHAKES!
How the hell did I get here?
Something about this, so very wrong...
I have to laugh out loud, I wish I didn't like this
Is it a dream or a memory?

I've felt the hate rise up in me...
Kneel down and clear the stone of leaves...
I wander out where you can't see...
Inside my shell, I wait and bleed...

GET OUTTA MY HEAD CUZ I DON'T NEED THIS!
Why I didn't I see this?
I'm a victim - Manchurian Candidate
I - HAVE - SINNED - BY - JUST
Makin' my mind up and takin' your breath away

I've felt the hate rise up in me...
Kneel down and clear the stone of leaves...
I wander out where you can't see...
Inside my shell, I wait and bleed...
I've felt the hate rise up in me...
Kneel down and clear the stone of leaves...
I wander out where you can't see...
Inside my shell, I wait and bleed...

GOODBYE!

(2x)
You haven't learned a thing
I haven't changed a thing
My flesh was in my bones
The pain was always free

I've felt the hate rise up in me...
Kneel down and clear the stone of leaves...
I wander out where you can't see...
Inside my shell, I wait and bleed...
I've felt the hate rise up in me...
Kneel down and clear the stone of leaves...
I wander out where you can't see...
Inside my shell, I wait and bleed...

AND IT WAITS FOR YOU!

Three Days Grace - Animal I have become

21. září 2013 v 0:45 | Cinny |  Unforgettable songs
Popadla vás taky mánie American Horror Story? Nevím jak vy, ale tady úplně nejvíc žeru záporáka jménem Tate Langdon. Ale k tomu později. :)
"Somebody get me through this nighmare" mi znělo v hlavě hodně dlouho po té mé zkušenosti, co jsem psala v minulém článku (viz Life - What's the pain? Who cares.) Cítila jsem se opravdu jako nějaká mrcha, kterou jsem byla nazvána a často se mi ty ošklivé věci vracely na vědomí. Stávalo se ze mě takové zvíře. Stejně jak se zpívá v té písni. Ohh a teď ještě ten videoklip s tím úžasným týpkem, který mi hrozně připomíná toho kance :D Sice hrozně velká láska, ale to psycho kolem... no což. Enjoy!

I can't escape this hell
So many times i've tried
But i'm still caged inside
Somebody get me through this nightmare
I can't control myself

So what if you can see the darkest side of me?
No one will ever change this animal I have become
Help me believe it's not the real me
Somebody help me tame this animal
(This animal, this animal)

I can't escape myself
(I can't escape myself)
So many times I've lied
(So many times I've lied)
But there's still rage inside
Somebody get me through this nightmare
I can't control myself

So what if you can see the darkest side of me?
No one will ever change this animal I have become
Help me believe it's not the real me
Somebody help me tame this animal I have become
Help me believe it's not the real me
Somebody help me tame this animal

Somebody help me through this nightmare
I can't control myself
Somebody wake me from this nightmare
I can't escape this hell

(This animal, this animal, this animal, this animal, this animal, this animal, this animal)

So what if you can see the darkest side of me?
No one will ever change this animal I have become
Help me believe it's not the real me
Somebody help me tame this animal I have become
Help me believe it's not the real me
Somebody help me tame this animal
(This animal I have become)

What's the pain? Who cares...

21. září 2013 v 0:32 | Cinny |  Life
Co je to bolest? Lepší fyzická nebo ta duševní? Vyvarovat se něčemu neznámému nebo si nikdy nic nového nezkusit? Určitě si každý z nás alespoň jednou za život položil takové nebo hodně podobné otázky. Máme se snad života a jeho osudu obávat?

Možná, že už jste si v pár článcích všimli, že tu melu někdy o nějaké osobě. A ti bystřejší z vás možná poznali, že se to jedná o té samé osobě. Nechci aby tenhle blog a tyhle články byli zpovědi a samé stížnosti mého života, jen mám takovou potřebu to nějak zaznamenat. Jen... každý máme nebo jsme měli asi v životě nějakou osobu, která nás hodně ovlivnila tím způsobem ve špatném smyslu. Možná jich bylo víc a možná to nakonec dopadlo i dobře.

Zkrátka... nebudu chodit kolem horké kaše. Píšu většinu věcí ve spojitosti s osobou dole na fotce. A ano, hádáte správně, bývalý přítel... jak já nesnáším označení "ex". Zní to hrozně lacině. Nechci konkrétně jmenovat a předem se omlouvám za ne moc čitelnou fotku - snad chápete, že nechci aby to moc lidí poznalo.

V očí některých jedinců možná můj příběh bude znít jednoduše, ale pro mě to byl opravdu uzlíček... dobře velký uzel nervů, který ve mě zanechal nemalé duševní řezné rány. Zkrátka... s touhle osobou jsme si jednoho krásného dne začali psát, ačkoli z mé strany nevznikl žádný flirt nebo tak, jen jsem mu chtěla pomoct z jistých věcí, o kterých mi psal. Ale byl mi nějakým způsobem hodně sympatický, ikdyž jsem ho nikdy neviděla... a ta jeho tajemnost. Já neznala jeho, ale on znal něco málo o mě. Rozkošné, já vím, také jsem si to říkala. Později mi poslal fotky a to jsem pomalu začala cítit, že je zle :D Ale bylo by to pořád ještě v dobře zastavitelné fázi, kdy by to až tak nebolelo... ne jako později.
Už hodně dlouhou dobu jsem v takovém mém duševním slibu, že až nepotkám toho pravého a nebudu to na "tuty" vědět, že je to on, neprojevím k němu nějaké bližší chování... snad chápete :D Prostě, nechci s nikým nic mít, dokud neuvidím prstýnek. A možná i tohle byl jeden z důvodů, proč se vrátil do starých kolejí. Jsem ráda, že jsem svoji hlavní zásadu neporušila, ale avšak i tak jsem posunula své hranice.
Měl podobné zájmy jako já, jen jsme se neshodli v hodně názorech. Ale byl pro mě strašným ideálem dokonalosti. To jak vypadal, jak na mě působil, jak voněl, jak mě dokázal rozesmát, smysl pro humor, hudba... :) Okamžitě jsem se do něho zabouchla skrz to jeho kouzlo. Ještě nikdy jako on mě nikdo takhle neoblbnul. Byla jsem tak trošku nazývána "ledovou královnou". Samozřejmě, že jsem byla párkrát zamilovaná, ale hned mě to naštěstí přešlo. To, jak dokázal on prolomit mou slupku na chlapy, ohhh. Ihned jsem se na něj zafixovala, věřila mu nemožné, podřídila se v několika věcech. Ovlivnilo to hodně můj dosavadní život... neměla jsem už tolik času na přátele, tréninky, rodinu, kytaru atd. Stal se pro mě nenahraditelnou drogou. Přirovnala jsem si k tomu hned scénu z Twilight kdy Edward říká, že je pro něj Bella jako osobní značka heroinu. Jo, kdybych v té době věděla, že to takhle píše a cítí k dalším dvoum holkám. O:)
Byli jsme spolu skoro každý den ze začátku. A když to nevyšlo, pořád jsme si psali. Běda když jsem hned neodepsala :) Bylo to pro mě to nejúžasnější období, které se dalo porovnat k růžové zahradě, první pusa od tý nejlepší a nejkrásnější osoby... poprvé jsem mohla cítit ty pověstné motýlky v břise. Jen kdybych věděla, že nemám hned jen tak někomu věřit, protože ta růžová zahrada se brzy proměnila v trnitou noční můru... v peklo, kde se škvařím ve velkém rezavém kotlíku.
A co se stalo? :)
Říkal mi o tom, jak hrozně moc nesnáší lži. Slyšeli jste někdy písničku od Tomáše Kluse Trigorina? Kde zpívá o tom, jak z toho daného člověka udělala láska k pravdě lháře? Tohle je příklad jak vyšitý. Všechny ty sliby, řečičky, informace... bullshit. No, zatajoval mi další přítelkyně, super, že? Nechci se tady nějak nekonečně litovat... ale myslím, že jsem si to fakt nezasloužila. Dělám plno chyb, to vím že nejsem dokonalá. Jen... to, když mi psal a říkal další kraviny, svěřila jsem se svýmu nejlepšímu kamarádovi, kamarádce a pár lidí z mého okolí jsem přišla divná (byla jsem total v prdeli), tak se ptali. Ale neuváděla jsem je do zbytečných detailů.
Jestli jste četli Twilight New moon, kde Edward Bellu opustil... skoro úplné ztotožnění situace, jen u nich, narozdíl od nás se vrátili k sobě a důvodem nebyla jiná žena. To jakou Bella popisovala svou bolest, tu vypálenou díru, kterou ji po sobě zanechal. Achjo, připadala jsem si nejhůř, jako ještě nikdy předtím. Cítila jsem se jako nějaká prostitutka, která se zamilovala do svého zákazníka. Sice spolu prožili romantické chvíle, ale najednou se chystal zákazník odejít a bez placení. Díra v mém nitru se začala hodně prohlubovat. Jako kdyby už nikdy nemohla být ničím vyplněna nebo uzdravena. K rakovině bych to mohla taky přirovnat. Navenek jsem se snažila se usmívat, aby to ostatní moc netrápilo, ale uvnitř jsem krvácela... hrozně moc. Večer jsem si většinou tu celodenní bolest splácela do polštářku. Hodně dlouhou dobu jsem používala svoji masku. Ten tlak co ve mě byl. To vědomí, že už nikdy nebude nic tak pěkné jako to bývalo.
Později mi můj "ex" začal psát pěkně hnusné věci, typu "chcípni" apod.(to, co mi vše napsal.. je s pouhým "umři" ještě pěkné). Můj nejlepší kamarád se mě zastal, napsal mu, co si to vůbec dovoluje a neostýchal se samozřejmě, protože mě má rád a dokázal by se i za mě poprat. Poté mě ten velectěný týpek odříznul.
Jak to pokračovalo? Poté, když jsme se uviděli, se na mě díval hrozně nenávistně, dovolil si na mě i zvednout prostředníček. No, hodně dlouhou dobu jsem měla co dělat, abych se psychicky udržela, ale musím za hodně vděčit Bohu a svým přátelům, kteří byli se mnou v nejhorším i v nejlepším. Nebudu se tu zmiňovat o jeho úchylkách, ale jedno je jisté... je nemocný a doufám, že se z toho někdy plně dostane. Píchne mě vždy u srdce, když ho vidím s jeho úlovkem. Odpustila jsem mu celkem brzy, ale pořád mě trápí jeho jednání. Kdyby tak věděl... :(
Miss you V.

Máte taky nějakou podobnou zkušenost?


Kam dál